Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ahojky, tady je článek o psech :-)

Saarlosův vlčák (Saarloos Wolfhond)

Pohyblivý, silný pes, podobný svému divokému předkovi.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Saarloos Wolfhound
PŮVOD:
V minulosti bylo učiněno mnoho pokusů zkřížit domácí plemena psů s vlky, podařilo se to však až nizozemskému chovateli Leendertovi Saarloosovi. K získání nového plemene křížil od roku 1930 vlky, chované v zoologické zahradě, s německými ovčáky. První výsledky byly neuspokojivé, ale cestou důsledné selekce Saarloos dosáhl svého cíle. Plemeno však bylo uznáno "Holandským klubem chovatelů psů" až po smrti svého zakladatele roku 1975.

 

BORDEAUXSKÁ DOGA

 

Bordeauxská doga (Dogue de Bordeaux)

Bordeauxská doga se ve zkušených rukách jeví jako oddaný společník. Chová se přívětivě, svého pána i jeho děti zbožňuje.

PŮVOD:
Bordeauxská doga je molossoidní pes, snad keltského původu, známý již ve starém Řecku a starověkém Římě, kde tito psi zápasili s gladiátory. Ve středověku byl chován v okolí Bordeaux, coby řeznický pes, používaný též při zápasech s velkými šelmami a psy, ale také k pastvě býků. Byl známý jako hrozivý hlídač. Na území Francie byl zavezen římskými legionáři. Ve středověku tito psi sloužili jako pastýři skotu, byli využíváni k hlídání zámků a farem a při honech na kance, medvědy a vlky. V době britské nadvlády v Bordeaux se křížili s Anglickými mastify a možná i s Anglickými buldoky, výsledkem čehož vznikla současná Bordeauxská doga. Po Velké francouzské revoluci se na území města Bordeaux těchto pejsků zachránilo jen velice málo. Jejich cílevědomý chov začíná v 80. letech 19. století, plemeno bylo přiznáno a označeno v roce 1863.
POPIS:
Bordeauxská doga je silný a mohutný pes dogovitého typu, ne příliš vysoký, avšak harmonického vzezření. Výška v kohoutku je 58 až 68 cm, váha více než 40 kg u fen, u psů od 50 kg. Tělo je dobře stavěné, svalnaté. Velmi mohutná hranatá hlava, se zkrácenou čenichovou partií, je pokrytá symetrickými vráskami. Přechod od čela ke krátkému čumáku je zřetelný. Má mimořádně silné žvýkací svaly a čelisti. Krk je mohutný, s mnohočetnými vráskami. Menší visící uši přiléhají k lícím. Ocas velmi silný, v klidu svislý, dosahuje ke kloubům, při vzrušení se zvedá. Končetiny jsou rovné, svalnaté, s odpovídajícími tlapami. Na čumáku může být černá nebo hnědá maska, zbarvení závisí na pigmentaci čenichu, nosu a očí (černé nebo při hnědé masce - světlé). Zbarvení je obvykle jednobarevné červené a její barevné odstíny. Přípustná, leč nežádoucí, je bílé zbarvení na hrudi a na prvních článcích prstů. Srst je jemná a krátká, měkká.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 66 cm.
VÁHA:
Psi mají hmotnost vyšší, než 50 kg.
Feny mají hmotnost vyšší, než 45 kg.
SRST:
Bordeauxská doga má jemnou, krátkou a měkkou srst. Zbarvení je obvykle jednobarevné červené a její barevné odstíny. Přípustná, leč nežádoucí, je bílé zbarvení na hrudi a na prvních článcích prstů.
CHARAKTER:
Bordeauxská doga potřebuje již od útlého věku pravidelnou výchovu a výcvik. Ve zkušených rukách se jeví jako oddaný společník, chová se přívětivě, svého pána i jeho děti zbožňuje.

ANGLICKÝ MASTIF

 

Anglický mastif (English Mastiff)

Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách…

PŮVOD:
Dávnověké plemeno dogovitých psů. Mohutné Moloské dogy dle dobových pramenů zápasily již v období starověkého Říma v arénách s gladiátory, lvy, tygry a medvědy. Doprovázely také římské legie během jejich dlouhých pochodů. Mastifové se využívali pro ochranu domu, dvora a zvířat chovatele, a ve středověku pro lov velké zvěře. Předci Mastifa působili pravděpodobně již za doby Julia Césara v Bretani, avšak prokazatelný důkaz nám o tom chybí. Po druhé světové válce bylo toto plemeno ve Velké Británii na hranici vyhynutí. V dnešní době vidíme Mastifa velmi zřídka, a to především v USA a Velké Británii.

POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. Jako druhé označení se používá "anglický mastif".
V jeho vzhledu převažuje úměrnost a mohutná stavba těla. Je to velký a těžký pes, je to nejtěžší plemeno světa, jedinci váží kolem 150 až 160 kg. Tělo je masivní, přiměřeně rostlé. Hlava větší, široká, kvadratická, velmi hluboká, s kratším čenichem. Na čele se zřídka tvoří vrásky. Na krátké hlave dominuje černá maska. Uši jsou delší, přiléhající k lícím, visící. Hřbet a břicho široké, hrudník hluboký, svaly silné. Končetiny jsou svalnaté, se silnými kostmi a sevřenými prsty. Ocas vysoko nasazený, dosahující k hleznům, nesmí být nesen nad horizontální linií.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů více než 76 cm,
pro feny více než 70 cm.
VÁHA:
Více než 70 kg. (standadt FCI váhu neuvádí).
SRST:
Srst je krátká a přiléhavá, s měkkým podsrstím, meruňkové, stříbřité, žluté, žlutě žíhané barvě, meruňkově žíhané barvy. Maska a uši jsou černé.
CHARAKTER:
Velmi klidný, nevzrušivý a sebejistý pes. Skoro nic ho nevyvede z míry. Je dobrý a oddaný svému panu pes. Má rád společnost. Je to spolehlivý hlídač. Velmi málo štěká. Poslušný a inteligentní.
PÉČE:
Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách. Nejlépe se bude cítit tam, kde bude pohodlí a opravdu dostatek místa. Dospělý mastif má střední potřebu pohybu. Stačí několik krátkých procházek denně a několi procházek bez vodítka týdně. Pro velké rozměry mohou u Mastifa vznikat záněty kosterní soustavy. Proto zdraví svého chovance pozorně sledujte. V období vývoje se nesmí příliš unavovat, aby nedošlo k poškození kostí a salů.
Není příliš náročný.

AUSTRALSKÝ HONÁCKÝ PES

 

Australský honácký pes (Australian Cattledog)

Australský honácký pes je výjimečně inteligentí a ostražitý pes, vyniká odvahou a vytrvalostí. Všestranně talentovaný pastýřský pes.

PŮVOD:
Toto plemeno odchovali australští pastevci ovcí v 19.století pro plnění specifického úkolu, a to doprovodu skotu na trh. Z vyvolených plemen se používal bullteriér, dalmatin a kolie, kteří se křížili s červeným dingem a mramorově-modrou kolií. Druhý pramen říká, že plemeno vzniklo křížením bobtaiů, kolií a dinga
POPIS:
Australský honácký pes je silný pes, proporcionální silné postavy. Výška v kohoutku 43 až 51 cm, váha 16 až 20 kg. Hluboká hruď je svalnatá, končetiny má dobře vyvinuté. Srst je krátká a hustá. Nejpřepychovější srst nacházíme na zadních stranách beder a konečku ocasu.
VÝŠKA:
Asi 43 až 51 cm.
VÁHA:
Asi 16 až 25 kg.
SRST:
Drsná, hustá krátká.

BÍLÍ ŠVÝCARSKÝ OVČÁK

 

Bílý švýcarský ovčák (Berger Blanc Suisse, White Swiss Shepherd Dog)

Bílý švýcarský ovčák je bdělý, živý a pozorný pes, směrem k cizím lidem je někdy mírně rezervovaný, nikdy však není bojácný, nervózní nebo agresivní.

PŮVOD:
V USA a Kanadě se Bílý švýcarský ovčák postupně stal přijatým za samostatné plemeno. První pes tohoto plemene byl do Švýcarska importován v 70. letech 20. století. Americký pes Lobo, narozený 5. března 1966 může být považovaný za předchůdce tohoto chovu ve Švýcarsku. Potomky tohoto pejska tehdy ve Švýcarsku registrovali do Plemenné knihy a z USA a Kanady importovali další bílé ovčácké psy a postupně je násobili. V současnosti zde existuje velké množství těchto psů, které jsou již po generace udržováni v čistotě a jsou distribuovaní po celé Evropě. Z tohoto důvodu byl Bílý švýcarský ovčák od června roku 1991 registrován jako nové plemeno s dodatkem Švýcarské plemenné knihy (LOS).
POPIS:
Bílý švýcarský ovčák je silný, zdravě svalnatý pes střední velikosti, se vztyčeným ušima, s dvojitou nebo dlouhou dvojitou srstí, tělem podlouhlého formátu, středně velkých kostí a elegantních a harmonických linií.
Délka těla, měřená od bodu ramen k hýždím, je k jeho výšce v kohoutku v poměru 12:10. Vzdálenost od stopu k čenichu mírně převyšuje vzdálenost od stopu k týlovému výčnělku. Hlavu má silnou, suchou a k tělu dobře proporcionální, při pohledu shora a ze strany má klínovitý tvar. Lebka je jen mírně zakulacená, indikovaná centrální brázdou. Stop je jen mírně značený, avšak dobře znatelný. Nos je středně velký, s požadovaným černým pigmentem, světlejší nos je však přijatelný. Čenich je silný a v poměru k hlavě mírně delší, nosní most a dolní linie čenichu jsou rovné, k nosu mírně konvergentní. Rty má suché, dobře přiléhající a tak těsné, jak je to jen možné. Oči jsou středně velké, mandlově tvarované, trochu šikmo posazené, zbarvené hnědě nebo tmavě hnědě, oční víčka jsou dobře přiléhající, s požadovanými černě zbarvenými očními linkami. Uši má vztyčené a vysoko posazené, paralelní a namířené vpřed, tvarem protáhlé, ve tvaru zakulaceného trojúhelníku. Krk je středně dlouhý, dobře svalnatý, elegantně klenutý, harmonicky nasazený a bez laloku. Tělo má silné, svalnaté a středně dlouhé, s dobře vysloveným kohoutkem. Záda jsou v linii a pevná. Bedra má dobře svalnatá. Hruď je ne příliš široká, hluboká asi do poloviny jeho výšky v kohoutku, dosahuje až k loktům, se zřetelně oválnými žebry. Boky má štíhlé a pevné, břicho jen mírně podkasané. Ocas má posazené dosti hluboko, je šavlovitého tvaru, směrem ke konečku se zužuje, dosahuje přinejmenším hlezen, v klidu je buď svěšený přímo dolů nebo v poslední třetině šavlovitě zatočen, při akci je nesený výše, nikdy však nad linií zádě. Končetiny má silné, šlachovité a středních kostí. Přední končetiny jsou při pohledu zpředu rovné, pouze mírně široce posazené, při pohledu z profilu jsou dobře zahnuté. Lopatky má dlouhé, dobře hranaté a celá ramena jsou silně svalnatá. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a paralelní. Tlapky má oválné, zadní jsou o trochu delší, než přední, s těsnými a dobře klenutými prsty, pevnými a černými polštářky a požadovaně tmavými drápky. Kůži má bez rýh a vrásek, tmavě pigmentovanou. Chůzi a pohyb jsou rytmické s pravidelným a trvalým pohonem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 55 až 61 cm.
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 30 až 40 kg.
Fena váží v rozmezí 25 až 35 kg.
Typičtí jedinci s mírnou nad- nebo pod-váhou by neměli být eliminováni.

SRST:
Bílý švýcarský ovčák má dlouhou a hustou srst, která je dobře přiléhající. Má buď dvojitou srst nebo dlouhou dvojitou srst. Hustá podsada má tvrdé, rovné a ochranné chlupy. Čumák, uši a přední strana končetin jsou pokryté kratší srstí. Na krku a zadní části končetin je srst mírně delší. Mírně zvlněná a tvrdá srst je dovolená. Zbarvení je bílé.
CHARAKTER:
Bílý švýcarský ovčák je bdělý, živý a pozorný pes, směrem k cizím lidem je někdy mírně rezervovaný, nikdy však není bojácný, nervózní nebo agresivní.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bílý švýcarský ovčák se průměrně dožívá 10 let
CHARAKTER:
Australský honácký pes je všestranně talentovaný pes, který může pronásledovat jak dobytek, tak i koně, kozy nebo domácí drůbež. Pokouše neposlušná zvířata do nohy, ale neublíží jim, pouze je donutí k poslušnosti. Je přivyklý k dlouhým pochodům a je vynikajícím společníkem ovčáků. Ale díky jejich smíchané krvi se psem dingo jsou tito psi divocí, je pro ně charakteristické nestálé chování. Australský honácký pes je vysloveně pracovním plemenem, vyznačujícím se živostí, výjimečnou inteligencí, ostražitostí, odvahou a vytrvalostí. Je zcela spolehlivým strážcem, nedůvěřivým ke všem cizím lidem.
PÉČE:
Tento pes potřebuje hodně prostoru a pracovního vyžití, jinak nebude spokojen.

 

BÍGL

 

Původ: Pravděpodobně malý příbuzný foxhaunda, jehož předkové byli stejně jako on v celých smečkách používáni k parfosním lovům. Hranice mezi jednotlivými velikostními rázy nebyli ovšem v minulosti tak výrazné jako dnes a prakticky splývaly. Bíglové podobní dnešním byli v Anglii chováni už před více než 150 lety, roku 1890 byl založen první chovatelský klub.

Popis: Malý kompaktní pes působící dojmem síly. Hlava přiměřeně velká a silná, bez vrásek a dobře vyznačeným stopem. Oči tmavě až oříškově hnědé, větší, daleko od sebe položené, s milým výrazem. Krk delší, klenutý, s volnou kůží na hrdle. Tělo s krátkým rovným hřbetem a hrudníkem sahajícím po lokty. Končetiny rovné a svalnaté, s pevnými, uzavřenými tlapkami. Ocas silný, středně dlouhý, vysoko nasazený a při vzrušení nesený vzhůru. Srst krátká, hustá. Zbarvení: Nejčastěji trikolorní, přípustné jsou však všechny barvy, uznané u honičů, kromě játrové. Velikost: Výška v kohoutku 33-40 cm, hmotnost kolem 10 kg.

Charakteristika: Živý a pohyblivý, nikoli však nadmíru temperamentní pes. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Přátelský, milá a nenáročný.

Zvláštní nároky: Bígl potřebuje hodně pohybu, pokud však narazí na stopu, bývá problém ho odvolat a nezřídka mizí na celé hodiny. Vyžaduje proto od útlého mládí důslednou výchovu v přivolávání. Má sklon k tloustnutí.

Užití: Lovecký pes, používaný dříve hlavně při štvanicích na králíky a zajíce. Dnes všestranný pomocník myslivců, oblíbený však více jako pes rodinný.

Výskyt: V Evropě i v USA velmi oblíbený společenský pes, který se rychle šíří i u nás.

Možná záměna: Všichni podobní honiči jsou větší a podstatně vzácnější , baset má krátké končetiny, delší uši, je delší a mohutnější.

Původ: Předch§dci afgánského chta byli chrtovití psi afgánských pastevců, kteří se na území dnešního Afgánistánu vyskytovali již v prvním století našeho letopočtu. Ve své domovině jsou používány k lovu antilop a gazel až do dnešnívh dnů. Moderní afgánský chrt je ovšem produktem chovatelského umění britských chovatelů a délkou srsti i celkovou ušlechtilostí se od svých předků výrazně odlišuje.

Charakteristika: Typická chrtí povaha - hrdá, důstojná, nejen k cizým lidem, ale i k vlastní rodině poněkud rezervovaná. Vyžaduje vlídný a citlivý přístup, velkou osobní svobodu a hodně pohybu.

Užití: Původně lovecký, dnes společenský a sportovní pes, který se dobře uplatní na dostihoné dráze.

Zvláštní nároky: Velmi náročný na pohyb, na péči o srst i na výchovu. Jen málokdo si troufne pouštět afgánského chrta navolno.

Výskyt: Jak u nás, tak ve světě patří k nejznámějším a také nejrozšířenějším plemenům chrtů.

Možná záměna: Nepravděpodobná, v délce srsti mu žádný chrt nemůže konkurovat.

ALJAŠSKÝ MALAMUT

 

Původ: Předkové byli psi eskymáckého kmene Malemutů ze severozápadní části Aljašky. Eskymáci je užívali coby tažné psy, lovce i hlídače. Při osidlování Aljašky je k přepravě lidí i nákladů využívali i evropští přistěhovalci.

Popis: Velký, mohutný kvadratický pes s těžkými kostmi. Široká hlava s masivním čenichem a mandlovýma očima. Uší vzpřímené, trojúhelníkovité, a vzhledem k hlavě se zdají malé. Tělo kompaktní, s hlubokým hrudníkem. Končetiny silné a dobře osvalené. Ocas huňatý a mírně zatočený, nesený v rovině hřbetu nebo nad ní. Srst se zkládá z husté a mastné podsady a hrubé a silné srsti krycí. Zbarvení: Různé odstíny šedé až černé s charakteristickou světlou maskou v obličeji a s bílou barvou na spodních částech těla včetně končetin. Velikost: U psa kolem 63cm, u feny 58cm při váze 38 respektive 43 kg.

Charakteristika: Klidný a k lidem přátelský pes, majiteli i jeho rodině je velmi oddaný. Někdy poněkud tvrdohlavý. Ve vztahu ke psům se můžou vyskytnout problémy.

Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a vhodné zaměstnání. Hodí se jen pro fyzicky zdatné kynology.

Užití: Saňový pes, který vyniká spíše vytrvalostí než rychlostí a proto se hodí především na delší tratě. Dobrý společník pro sportovně založené lidi - turisty, vodáky, rekreační běžce. Nehodí se k běžnému služebnímu výcviku ani ke hlídání.

Výskyt: U nás běžný, k čemuž přispěla i vlna obdivy o severksá plemena, která u nás před nedávnem proběhla.

Možná záměna: Se sibiřským hasky, jenž je však menší a jemnější.

Německý Ovčák

 

CELKOVÝ VZHLED

Německý ovčák je pes střední velikosti. Jeho kohoutková výška se měří pevnou mírou, při přitlačené srsti na kohoutku a to kolmo k zemi, v úrovni lokte. Ideální je kohoutková výška 62,5 cm u psa a 57,5 cm u feny. Odchylka 2,5 cm nahoru nebo dolů je přípustná. Překročení maximální výšky 65 cm nebo nedosáhnutí minimální výšky 60 cm u psa (u feny 60 cm a 55 cm) snižuje upotřebitelnost a chovnou hodnotu německého ovčáka.

Německý ovčák je poněkud delší stavby těla, silný, dobře osvalený. Kosti jsou mohutné, vazy pevné. Poměr výšky k délce, postavení a úhlení končetin, to vše je vzájemně sladěno tak, že je zajištěn velmi pevný a prostorný klus. Jeho končetiny se pohybují diagonálně, tzn., že pánevní končetina se pohybuje opačně, než hrudní končetina na téže straně. Končetiny musí být tak úhlené, aby v pohybu nebyla zjevně narušena hřbetní linie. Pánevní končetiny se musí dotýkat podkladu ve středu těla a hrudní končetiny musí dosahovat stejné délky kroku. Každý sklon k "přeúhlení" pánevních končetin snižuje (zmenšuje) pevnost a vytrvalost. Při správném poměru výšky těla k délce, a při odpovídající délce kostí končetin, je pohyb prostorný; pes se pohybuje nízko nad terénem a jeho pohyb působí dojmem nenucenosti. Při hlavě mírně natažené vpřed, a při lehce zvednutém ocasu, je klus německého ovčáka rovnoměrný a klidný, přičemž horní linie těla, probíhající od špiček uší přes týl a hřbet až ke špičce ocasu je plynulá.

Osrstění vzdoruje každému počasí. Líbivý vzhled je žádoucí, nesmí ale být na újmu práceschopnosti. Typičnost pohlaví musí být výrazná, tzn. že výraz psa nesmí být zaměňován s výrazem feny. Plemenným znakům odpovídající německý ovčák je ztělesněním síly, inteligence a obratnosti. Musí být proporcionální.

Zlatý retrívr

POVAHA, CHARAKTEROVÉ VLASTNOSTI

Pevné nervy, neohroženost, ovladatelnost, bdělost, věrnost, neúplatnost, odvaha, bojovnost a tvrdost, to jsou nejvýznamnější vlastnosti německého ovčáka. Tyto vlastnosti z něho činí psa všestranně užitkového, ceněného zvlášť pro hlídání, doprovod, ochranu a strážní službu. Jeho nadání k čichovým pracem, spojené s klusáckou stavbou těla, mu umožňuje pracovat nosem u země, bez tělesné námahy, klidně a jistě vypracovat stopu. Činí ho vysoce způsobilým ke stopování. Může být též nasazen k různým účelům při vyhledávání

Při nadměrném temperamentu musí být německý ovčák snadno ovladatelný, musí se umět přizpůsobit každé situaci, požadované úkony musí plnit ochotně a radostně. Musí být odvážný a tvrdý, když jde o ochranu svého pána, nebo jeho majetku. Pes musí ochotně zakročit vždy, když si to pán přeje. Musí být pozorný a poslušný, příjemný domácí společník, vlídný ke svému okolí, především k dětem a k domácím zvířatům, nestranný ve styku s jinými lidmi. Vcelku musí působit dojmem harmonické, přirozené ušlechtilosti a úctu vzbuzující sebejistoty.

Z jeho pohybu a chování musí být patrno že jde o jedince se zdravým duchem ve zdravém těle. Takový pes může být nasazen jako pes pracovní s maximální vytrvalostí. Jen zkušený odborník může určit jeho užitkové vlastnosti. Proto jen rozhodčím - specialistům přísluší posoudit jeho povahu, lhostejnost ke střelbě a zadat jen těm německým ovčákům známku "výborný", kteří mají složenou zkoušku z výkonu.

Historie:

Zlatý, nebo chcete-li Golden retriever je poměrně mladé plemeno, které vzniklo pravděpodobně křížením ruských honičů, bladhoundů, černých rybářských psů z Newfoundland a také tzv. Wavy coated retieverů v Anglii.

Chovatelem prvních psů tohoto plemene byl sir Dudley Marjoribank ( lord Tweedmouth ), který připustil žlutého psa s „vlnitou“ srstí s fenou dnes již neexistujícího tweedského vodního španěla. Z tohoto spojení vzešla čtyři štěňata. Z vrhu byly fena „Cowslip“ a její potomci připoustěni s dalšími výše vypsanými rasami. Plemeno bylo v Anglii uznáno roku 1913. V průběhu první a druhé světové války zaznamenává plemeno pokles, avšak po jejich konci se počet příznivců tohoto plemene opět zvyšuje. Dnes je to oblíbené plemeno, které si stále udržuje svou popularitu jak na starém kontinentu tak i v Americe. V České republice se plemeno zlatého retrievera chová od roku 1981 a spolu s labradosrkým retrieverem patří k nejrošířenějším formám retrieverů v ČR.

Využití a povaha:

Jeho povaha je vyrovnaná a přátelská. Je to pes učenlivý s laskavým výrazem,chápavý, proto je často využíván jako záchranářský, slepecký či lavinový pes. Představuje ideální spojení sportovního a rodinného psa vhoného k dětem. Často boduje na soutěžích poslušnosti díky své učenlivosti. Díky svému dobrému čichu je také využíván při lovu kachen a drobné zvěře. Jeho vynikající nos, jeho ohromná chuť do práce ve vodě z něj dělají prvotřídního loveckého psa. Perfektně se snáší s ostatními psy. Není vhodný jako hlídač. Díky své přátelské povaze by zloděje spíše přivítal než odstrašil, či snad dokonce zahnal. Společenskost je jeho hlavní předností.

Vzhled:

Barva srsti je jak napovídá název – zlatá, avšak můžeme se setkat i s jedinci barvy krémové, nikoli však červené. Několik bílých chlupů na hrudi je podle standardu přípustných. Oči mají mít tmavou barvu a laskavý výraz. Jde o velké plemeno, které má cca 60 cm v kohoutku s hmotností kolem 30 kg

Péče:

Je vhodný jak do bytu, tak i do venkovního kotce, avšak jeho srst je třeba stále udržovat a dopřát mu dostatek pohybu.

 

Náhledy fotografií ze složky Pejskové